Definice a teorie emocí

Definice emocí

Jednotná definice emoce neexistuje – literatura zmiňuje sociologické i psychologické pojetí, přičemž výklad závisí také na konkrétních psychologických směrech.
Wikipedie uvádí: 'Emoce jsou psychicky a sociálně konstruované procesy zahrnující subjektivní zážitky libosti (sympatie) a nelibosti (averze), provázené fyziologickými změnami (změna srdečního tepu, změna rychlosti dýchání atd.), motorickými projevy (mimika, gestikulace) a změnami pohotovosti a zaměřenosti.'
AI nabízí podobnou odpověď: Emoce jsou komplexní, automatické psychofyziologické reakce organismu na vnitřní nebo vnější podněty, které hodnotí situace z hlediska jejich důležitosti pro jedince. Projevují se subjektivním prožitkem (libost/nelibost) i tělesnými změnami (srdeční tep, mimika) a ovlivňují myšlení i chování. Slouží jako signály a řídicí mechanismy pro přežití.
Další z definic z pohledu neurovědy uvedu dále v textu.

Teorie emocí

Tradiční teorie uvádějí, že emoce vznikají především v limbickém systému. Ten představuje vývojově starší část mozku. Podle modelu trojjediného mozku je nejstarší složkou tzv. "plazí mozek" (mozkový kmen a mozeček), zatímco nejmladší je neokortex. Limbický systém zpracovává pocity, jako jsou strach, radost či vztek. Mezi klíčové struktury patří:

• Amygdala: Funguje jako spouštěč emocí a stresových reakcí.
• Hypothalamus: Slouží jako řídicí centrum tělesných projevů (tep, pocení).
• Prefrontální kortex: Přední část čelního laloku, která emoce reguluje a vědomě ovládá.

Přehledný výčet teorií emocí lze nalézt v disertační práci Romana Mlejnka Hudba a emoce – psychologické aspekty ve vztahu k původu a vývoji hudby (Univerzita Karlova, 2016). V této práci najdeme řadu podstatných informací, mimo jiné rozlišení pojmů emoce, cit, afekt, nálada a pocit – a to vše ve vztahu k hudbě.

Za nejdůležitější je považována teorie Paula Ekmana, postupně rozpracovávaná od konce 60. let 20. století. Tato teorie říká, že každý z nás má v sobě od narození zabudované emoce – typické, rozpoznatelné jevy, které přebývají v našem nitru. Jakmile v okolí k něčemu dojde, emoce se aktivuje a my ji vysíláme navenek prostřednictvím výrazů tváře, smíchu, výkřiků či pláče. Současně se může změnit držení těla, tepová frekvence atd. Soubor pohybů uvnitř těla a na jeho povrchu tvoří jakýsi "dermatoglyf" (otisk), který identifikuje konkrétní emoci.

Této teorie se drží řada významných publikací, včetně bestselleru Emoční inteligence Daniela Golemana z roku 1995.

Ekmanovu teorii (o univerzálních emocích) vyvrací kanadsko-americká neurovědkyně Lisa Feldman Barrett. Ta dokazuje, že emoce nejsou vrozené reakce, ale že si je mozek aktivně konstruuje na základě předchozích zkušeností a aktuálních vjemů. Pro tuto chvíli se tedy shodněme, že emoce představují komplexní emoční stavy, které zapojují celý organismus.